Pokračujeme ve vydávání kapitol druhé části knihy "Poslání – čas jednoty" v češtině. Předchozí kapitoly najdete v archivu blogu "Kniha": https://kniha198czech.blogspot.com/p/archiv-blogu-kniha-198.html
.jpg "Pomoc při porozumění Písmu – Genesis 2")
1. A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.
2. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.
3. I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.*
Bůh si neodpočinul od všech svých děl, ale dokončil stvoření, protože je vždy všude a vždy přítomný.
4. Tiť [jsou] rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),
Zde se říká, že Bůh nejprve stvořil nebesa (dóm – nebeská klenba) a poté Zemi, zatímco „Nebůh“ údajně „stvořil“ nejprve Zemi a poté nebesa. Je však nemožné vytvořit Zemi nezávislou na Bohu na již stvořené planetě, protože by pro ni nebylo místo. I kdyby se někdo pokusil stvořit Zemi na vodě, bylo by to pouze na vodě, kterou stvořil Bůh. Poté se tvrdí, že „Nebůh“ stvořil nebesa, ale bez vytvoření autonomního planetárního systému. To znamená, že „Nebůh“ osvětlil „svou“ Zemi nebeskými tělesy stvořenými Bohem.
Od nynějška bude pro pohodlí ‚Ne-Bůh‘ označován jako falešné božstvo.
5. I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.
6. A [aniž] pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.
Pára je voda a pára nemůže stoupat ze Země, pokud nebyla vytvořena žádná voda. Ukazuje se, že falešné božstvo „stvořilo“ Zemi tím, že se připojilo k „zásobě vody“, kterou stvořil Bůh.
7. I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.
8. Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.
9. A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a [ovoce] k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.
Píše se zde, že falešné božstvo údajně nejprve stvořilo lidi a poté rostliny k jídlu. Pojďme se na tuto část podívat blíže. Bůh stvořil lidi poté, co vytvořil rostliny pro potravu a jiné živé bytosti. V každém živém tvoru, který stvořil, je duše. Tyto duše rostly, a když překonaly úroveň zvířete, byly inkarnovány do lidské podoby, jejíž těla do té doby stvořil Bůh. Lidská podoba je korunou pozemské existence. Duše, která roste za lidskou úroveň, je inkarnována do podoby ve vyšším stvoření. U falešného božstva je to však naopak. Lidé jsou stvořeni okamžitě, aniž by prošli učením a růstem duše v koloběhu života – ve formě rostlin a zvířat. Úroveň duše takového člověka nemůže být vyšší než úroveň nejnižší rostliny. Tyto podmínky života se nazývaly ráj. Říká se: proč růst s duší na Boží cestě do ráje, když tě falešné božstvo stvořilo v ráji od začátku? Přesto jste nuceni věřit, že Adam byl svatý a spolu s Evou byl předkem lidstva.
10. (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní [řeky].
11. Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.
12. A zlato země té [jest] výborné; tam [jest] [i] bdelium, a kámen onychin.
13. Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.
14. A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).
15. Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji [v zemi] Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.
Nejprve je zmíněno, jak falešné božstvo stvořilo nebe a zemi v autonomním režimu. Poté je popsána poloha Edenu, který, soudě podle jmen zemí a řek, leží na Boží zemi.
16. I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;
17. Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.
Všemohoucí vytvořil podmínky pro růst duší prostřednictvím poznání světla a temnoty, dobra a zla – a to je jediná cesta, která nabízí možnost růstu. Uvádí se však, že falešné božstvo zakazuje poznání dobra a zla. Tvrdí se, že člověk má jíst věčně a chodit tam a zpět bez přemýšlení o čemkoli, a že to je štěstí v ráji.
18. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm [byla].
19. (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl [je] k Adamovi, aby pohleděl [na ně], jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.
20. I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm [byla].)
Kdyby tomu tak bylo, bylo by jasně uvedeno, která zvířata falešné božstvo přivedlo na svět a jak vypadají, protože přišli po tvorech stvořených Bohem.
21. Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.
22. A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.
23. I řekl Adam: Teď tato [jest] kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.
Na rozdíl od falešného božstva stvořil Bůh muže a ženu zároveň – před vynalezeným Adamem, z něhož prý lidstvo vzešlo.
24. Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.
25. Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.
Slušní lidé neopouštějí své rodiče.
* Text Bible je citován z Bible Kralická (1613) - Genesis 2
