1. Vida pak [Ježíš] zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.2. I otevřev ústa svá, učil je, řka:3. Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.*
Ježíš to tak neřekl. Zde je vysvětlení: služebníci náboženství nazývají ducha svatým. V tomto případě by ti, kteří jsou chudí duchem, nemohli vstoupit do Království nebeského. Přesto jsou zde nazýváni blahoslavenými.
Ve skutečnosti nemůže být duch ani temný, ani světlý, natož svatý. Světlá i temná duše mohou mít silného ducha. Duch je, obrazně řečeno, jako meč. Dogma o Trojici (Otec, Syn a Duch svatý), které vynalezl Vatikán, je herezí zrozenou z nedostatku posvátných znalostí. Pravá Trojice je Všemohoucí – Vesmír – Věčnost. A číslo Trojice je 198. Pokud by k vynálezu Ježíšovy vraždy nedošlo a jeho potomci by nebyli nuceni se skrývat, mluvili bychom také o Božích vnucích a vnučkách... Všemohoucí nemá žádné příbuzné.
Správná věta, kterou Ježíš řekl, byla: "Blahoslavení silní v duchu na Boží cestě, neboť oni vejdou do Království nebeského." „Královstvím nebeským“ myslel vstup do dalšího, vyššího světa. A „žebřík“ do těchto světů je věčný.
4. Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.
5. Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
6. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou.
7. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
Věty jsou krásné. Nejde však o mírnost snášet temnotu, ale o skromnost, o trpělivost při překonávání obtíží.
9. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
Tato věta vyžaduje vysvětlení, protože je posvátná. Než se do toho pustíme, je třeba poznamenat, že Ježíš řekl „děti Boží“ a ne „synové Boží“, neboť pro Všemohoucího jsou muži i ženy Jeho dětmi.
Nyní bude vysvětleno, proč Ježíš řekl: "...budou nazváni dětmi Božími". Služebníci náboženství si zvykli věřit, že všichni lidé jsou děti Boží. To není správné. Všechny jsou výtvory Všemohoucího, ale ne všechny jsou jeho dětmi. I stéblo trávy je jeho výtvor, ale ne jeho dítě. Jak již bylo řečeno, náš svět a podobné světy jsou „lůnem“ ve vesmíru. Zde se duše rodí, rostou nebo se zastavují ve svém vývoji. Duše, které dosáhnou požadované úrovně, přecházejí do vyššího světa, to znamená, že se rodí do věčnosti, stávají se dětmi Božími. Avšak ty duše, které žily svůj život nadarmo a nevyrostly, ztrácejí v sobě božskou jiskru a proměňují se v prach, jako mrtvě narozené dítě v ženě. Dokud se dítě nenarodilo živé, dokud zůstane v lůně, neříkáte si otce ani matku. Děti Boží jsou ti, kteří dovolili svým duším vyrůst na cestě Boží do věčného světa – ti, kteří si vybrali světlo a překonali temnotu nevědomosti, závisti, marnivosti a chamtivosti v sobě.
10. Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské.
11. Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
12. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
Tato slova skutečně pocházejí od Ježíše. Dnes mám žáky, kteří dosáhli úrovně předzvěstí. Jsou pevní ve své víře v Boha a ve své lásce ke světu. Přijali zjevený Boží dar a vynaložili velké úsilí, aby přinesli lidem poselství shora tím, že investují svou sílu a svůj čas. Nevzdávají se, neztrácejí odvahu a nepřestávají se snažit probudit neprobuzené.
Ježíšův postoj k zákonu
17. Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti.
Když Ježíš vyslovil tuto frázi, neexistovala ani Bible, ani Korán, ani Tóra. O kterém zákonu tedy Ježíš mluvil? Mluvil o jediném učení pro všechny lidi.
Nápověda Všemohoucího byla dána na Kavkaz, neboť bylo Jeho vůlí, aby byla Kniha zjevena tam, na Kavkaze. Pokud se Kavkaz očistí a přijme zjevený Boží dar, celé Rusko bude následovat příklad Kavkazu a všechny země pak budou následovat příklad Ruska. Pak se naplní proroctví, že očista světa přijde z Ruska.
Jak smutné je, že od odhalení knihy už bylo kvůli nečinnosti mnohých ztraceno pět let. Čas běží a my se blížíme k bodu, odkud není návratu. Probuďte se, všechny národy světa! Pokud se Kavkaz a Rusko nestanou prvními hlasateli světa, stále existuje naděje, že tuto roli převezme další národ. Možná to budou Židé nebo Arabové, kdo se očistí. Možná bude prvním hlasatelem Evropa, Čína nebo jiný národ.
18. Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.
19. Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském.
20. Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
Vysvětlení Ježíšových slov: Nebe a země nezmizí, ale změní se, až dojde k přechodu ze starého světa do nového světa. Pak vznikne nový svět, který bude pro starý svět neviditelný a do tohoto nového světa vstoupí čisté duše lidí ze starého světa. Nebe a země starého světa se změní, stejně jako se vždy měnily po každém úplném cyklu pozemské civilizace. A na zemi znovu začne nový úplný cyklus, ve kterém se budou rodit nové duše a jejich cesta bude stejně dlouhá a obtížná v pozemské škole učení temnoty a světla. Ale nový svět se k velké radosti všech postupně promění v nádherné místo. Zamyslete se proto nad smyslem naší doby – zkouškového času pro každou duši i celý svět.
O hněvu
21. Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud.
22. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti.
23. Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě:
24. Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.
25. Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.
26. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš.
Tyto fráze nejsou od Ježíše. Po pravdě řečeno, člověk by se neměl spravedlivě chovat jen vůči svému bratrovi (krajanovi či souvěrci), ale vůči každému člověku. A člověk by měl jednat spravedlivě, ne ze strachu z trestu, ale ze svědomí a pamatovat si, že Všemohoucí zná všechny činy, včetně myšlenek. Ježíš nikdy nevyzýval k zabíjení zvířat jako oběti Bohu, ani nemluvil o pekle nebo věčných mukách v ohni. To vše vymysleli služebníci náboženství, aby vyděsili ty, kteří pochybovali o jejich slovech. Ježíš řekl: "Vpravdě vám říkám, že odtamtud nevyjdete, dokud nezaplatíte do posledního haléře."
Popis: Energie je kradena zradou, válkami a drancováním... Takoví lidé se stávají dlužníky. Po Soudném dnu budou muset tito dlužníci splatit svou energii roky nebo dokonce staletími tvrdé práce a závidět mrtvým. A pokud se neprobudí do světla, promění se v prach.
O manželské věrnosti
27. Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš.
28. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
29. Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.
30. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.
První dvě věty jsou od Ježíše, zbytek přidali služebníci náboženství. Vysvětlení: Předpokládejme, že se neznalý muž dotkne ženy rukou v chtíči. Musí si useknout ruku poté, co litoval svého provinění? Jiný muž se chtivě dívá na ženu. Musí si poté, co činil pokání, vypíchnout oko? Je hříšné mrzačit své tělo – místo toho musí duchovně růst. Není známo, že by se žádný náboženský služebník potrestal tak krutým způsobem. Každý však ví, že bylo mnoho zkažených služebníků náboženství, kteří zneužili tisíce dětí, a někteří katoličtí služebníci se dokonce navzájem ožení.
Člověk by si měl vždy pamatovat, že žádostivý pohled poskvrňuje čistou ženu, i když o tomto pohledu nic neví. Pamatujte: je to něčí dcera, manželka nebo sestra, stejně jako vaše dcera, manželka nebo sestra. Přesto byste se neměli jednoduše odvrátit, když uvidíte dívku v příliš odhalujícím oblečení. Nejde jen o to odvrátit zrak, ale spíš jí zdvořile říct pár slov, že uráží sebe i svůj lid a že takové oblečení ji nedělá přitažlivou pro hodné lidi, ale jen pro chlípné pohledy. Většina z těchto dívek za to nemůže, protože byly oklamány a neuvědomovaly si ubohost svého vzhledu. Takto je vychovali rodiče, televize a prostředí.
Podívejte se, jak krásné jsou ženy, které jsou decentně, ale vkusně oblečené. Jejich chování je vyvážené a vyzařuje z nich síla výchovy, dodržování zásad, estetika, etika, vysoká morálka a nejdůležitější složka skutečné krásy – skromnost.
Na zkaženost jste si již zvykli do takové míry, že to považujete za normu. Probuď se, tohle je tvůj svět, ne svět malé skupinky nelidí prosazujících své „normy“. Pokud v zájmu budoucnosti svých dětí nespojíte své dobré skutky, zůstanete rozděleni a budete čelit ještě větším neštěstím.
O rozvodu
31. Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.
32. Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
Jestliže se manžel a manželka navzájem spletli, pak není v rozvodu žádný hřích, protože je moudřejší rozejít se, než žít spolu jako cizinci. Ale pokud manžel opustí svou ženu jen proto, že se v průběhu let stala méně atraktivní, zradí svou duši i svou ženu. Milujte své duše jeden v druhém, a pak vás vaše těla nebudou od sebe odpuzovat ani ve stáří. Buďte ve všem střídmí, ať nebudete nepříjemní ani sami na sebe.
O přísahách
33. Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.
34. Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest;
35. Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest.
36. Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.
37. Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest.
Tyto fráze pocházejí od Ježíše, s výjimkou věty o velkém králi v Jeruzalémě. To znamená, že Ježíšovy smlouvy jsou vždy určeny celému lidstvu a ne pouze obyvatelům jednoho města. Ale náboženští služebníci nemohli odolat pokušení přidat něco k jeho slovům o svém vlastním městě. Svým přidáním prakticky umožňují přísahu kterémukoli městu kromě Jeruzaléma. A zároveň přidali ‚velkého krále Jeruzaléma‘. Měli snad na mysli Heroda Prvního, kterému sami říkali Herodes Veliký, který nechal zavraždit mnoho judských kněží?
O odplatě
38. Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub.
39. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.
40. A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.
41. A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě.
42. A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.
Tyto věty nepocházejí od Ježíše. Podobají se nepravdivému výroku „Ježíš trpělivě vydržel, tak byste měli vydržet i vy“. Ježíš nevydržel; místo toho bojoval proti nelidským a odhalil jejich služebníky.
Mstít se je špatné, to je pravda, protože pomsta nevyvěrá z rozumu, ale z emocí a hněvu. Je však také důležité se bránit, abyste nezůstali zranitelní a ublížení. Pokud se vám někdo prostřednictvím soudního rozhodnutí pokusí něco vzít, dejte mu to, pokud to není vše, co máte. Nedávejte však víc, abyste nakonec nezůstali úplně bez ochrany. Pokud se přinutíte pomáhat, i když máte příležitost, pak jste na správné cestě, ale vaše duše je stále slabá. Tím, že se budete nutit konat dobré skutky, postupně porostete v radost z toho, že pomáháte druhým překonat jejich těžkosti. To je cesta k růstu duše.
O lásce k nepřátelům
43. Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého.
44. Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví,
45. Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
46. Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
47. A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí.
48. Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.
Tyto Ježíšovy fráze jsou skvělé a pocházejí ze svědomí. Nemyslel tím, že byste měli milovat nepřítele, který přišel do vaší země, například, aby zabil vaše lidi. Nemůžete a neměli byste se dívat na nepřítele s láskou, když na vás střílí nebo shazuje bomby na vaše děti z letadla. Důležitý je ale význam Ježíšových slov. Matka vašeho nepřítele, stejně jako vaše vlastní matka, má nejvyšší cit na zemi – mateřskou lásku. Vaše kulka zasáhne nejen nepřítele, ale i srdce jeho matky, otce, manželky, dětí... Byl donucen, podněcován a poslán do války. Nechce bojovat, ale touží po životě v míru.
Pokud by většina lidí dosáhla úrovně lásky k matkám všech národů, bylo by pro zloděje a tyrany těžší postavit země proti sobě ve válkách.
Jednou vás například zradil padouch a něco vám ukradl. O pár let později byste ho potkali znovu a chtěli byste se pomstít. Téhož člověka ale nepotrestáte, protože jeho duše možná mezitím vyrostla a už není duší darebáka, ale hodného člověka, který lituje svých minulých činů. Dejte mu šanci vrátit to, co ukradl, a napravit nespravedlnost. A pokud to není možné, zkuste mu odpustit, pokud je jeho pokání upřímné.
* Text Bible je citován z Bible Kralická (1613) - Matouš 5
